Spolehni se ! Zase je
tu jeden spatny den
doufam, ze vse je jenom sen
Vse se v realitu rychle meni
chci mluvit, nikdo tu neni
Neni komu rict, proc je zase spatny den
neni komu rict, proc jsem takhle otraven
Nikdo mi nepovi, jak z toho tedka ven
nikdo mi neporadi, jak zjistit je to sen ?
Nemam rad lidi, na ktery se clovek nespolehne
a kdyz reknou "prijdu odpoledne" ...
prijdou az v osm vecer jako by se nedelo
vysvetlujou, uz se jim to nechtelo
Muze clovek potom nekomu verit ?
ma cenu se pak s necim sverit ?
je k necemu nekomu duverovat ?
a vsechno potom overovat ?
"Na sto
procent ..." Chci Ti napsat jen pár řádků
Z této chvíle na památku
Měli jsme se sejít, vždyť byl pátek
Jsme rok spolu ! Byl náš svátek !
Jsme spolu rok a to není krátká doba
Ve vzduchu je napětí, stres a zloba ...
Zase poslouchám ... však ty víš, Mareše.
Tebe bych tu chtěl mít ... nadevše !
Místo toho jsem tu sám, svírá se mi z tebe břicho
Nevím, co dělat, je tu pláč, stres, já a ticho
Na stůl padla moje první slza, určitě nebyla poslední
Je půl šesté ráno a brzo se už rozední ...
Ty jsi doma a klidně spíš ...
A co já prožívám? Ani netušíš!
Nechápeš mé city a pocity, že tě prostě miluju
A takhle se teď chováš ... to ti teda děkuju !
Za ten rok jsme toho tolik zažili a prožili,
být vždy spolu jsme se přece snažili ...
A ty mi slíbíš na "sto procent přespím"
To já teď kvůli tobě nespím !
"nebudu ti dlouho psát a ty to víš !"
Teda Katuuu ... nic lepšího neumíš ?
Pohasínaj světla, probouzí se nebe
Teď už vím, že nemám tady tebe ...
Je sobota, třináct hodin přesně.
A jak se cítím ? DĚSNĚ !
Sto procent se rychle změnilo v nulu
No řekněte, nemám já to smůlu ... ?
Proč ?? Proč
jednoduché bylo Tebe poznat,
proč krásné bylo Tebe někam pozvat.
Proč nastal ten okamžik, který nevím jak teď nazvat,
proč stala se ta věc, které říká hodně lidí velký zvrat.
Proč stalo se, že už nejsme spolu,
proč mám chuť skočit z výšky dolů.
Proč svět se semnou stále točí,
a já pořád nevím, kdy to skončí.
Proč nevážíš si toho, kdo do náruče Ti skočí,
a nikdy by Ti nelhal do Tvých krásných očí.
Proč začínám teď všeho litovat,
že se stal ten velký zvrat ...
Ukončit to - to jde vážně lehce,
existujou totiž věty, který nikdo slyšet nechce
Ty V hlavě mám gesta, co význam nemají.
Vidím Tvá ústa, co skvěle líbají.
Slyším Tvá slova, co s ničím se netají.
Cítím Tvé ruce, co strach nemají
Znám Tvé dotyky, co něžně lechtají.
Znám okamžiky, kdy dech se Ti zatají.
Znám všechny otázky, na které se lidi neptají ...
Znám Tě Znám Tě
krásně celou, znám Tvůj rub i líc
Nevím ale, kdo bude Tě mít rád víc
Lásku svoji chci Ti dát
Být s Tebou a vždy se smát
Nechám si o Tobě něco zdát
Protože Tebe se nechci vzdát
Zima Venku sněží,
dým z komínů stoupá.
Chlapec pod okny domu běží,
holčička se na kouká.
Děti se diví,
jak houpačka se sama houpá.
To je ale otázka,
velmi hloupá ...
Je zima a venku vítr.
Jede vláček,
vesele si na cestu houká.
Projíždí krajinou,
kde pod sněhem leží louka.
Potom...! Až
slunce bude zase svítit
a tráva bude zelená,
přemýšlej, komu jsi kdy ublížila,
komu jsi srdce zlomila.
Vzpomeneš si doufám na mě
a napadne Tě, že já Tě miloval.
Že nenecháš myšlenky v hlavě volně
a uvidíš, jak jsme přitom umíral.
Uvidíš, jak jsem trpěl, když byly ty těžké chvíle.
Ucítíš, jak to bolí, když do citů Ti někdo hrábne.
Uslyšíš, jak mluvil jsem o Tobě - o mé víle.
Pochopíš, že já to s Tebou myslel vážně.
Uvědomíš si, že má slova nejsou jenom slova.
Budeš stále vědět, že jednou budu Tě chtít k sobě znova.
Zasnění Když poprvé se viděli
a do očí si padli,
tak ještě nevěděli,
že do propasti lásky spadli
Po půlroce stále spolu
a já věřím stále tomu,
že zůstaneme spolu dále,
na planetce naší malé.
Být s tebou je chvíle krásná,
na nebi jsme jak hvězda jasná,
která bude dlouho svítit,
a já tebe, vedle sebe, navždy cítit.
Na hotelu v pokoji a velké lóži,
asi někdo právě leží ….
Nejdřív sprcha, horká koupel, svíčky a já ti myji záda.
Pak líbání na krku, na tváři a všude, kde máš to ráda.
Ranní probuzení, jako slunko, když vyleze z údolí.
Výhled z okna na hory, stráně, louky a do polí.
Obejmu tě a zas začnu líbat.
Tvoje ruce něžně svírat.
Pokračování básně někdy příště,
líbí se vám? Tak mi klidně pište ….
Miluju ... Miluju,
když se na mě díváš Miluju, když mě něžně líbáš
Miluju, když mě tajně hlídáš Miluju, když mě ráda vídáš
Miluju, když mě celé tělo hladíš Miluju, když mě v létě ledem chladíš
Miluju, když mě pevně objímáš Miluju, když se na mě podíváš
Miluju Tvé tajné pohyby Miluju Tvé malé pochyby
Miluju Tě takovou, jaká jsi Ale proč teď tu se mnou nejsi ?
Někdy stačí jen malá chvíle na to, abychom se do někoho zamilovali,
někoho si oblíbili, někoho obdivovali, ale ... někdy nestačí celý život,
abychom na něj zapomněli. Ono totiž nabídnout přátelství tomu, kdo chce
lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní ...
